Naši milí běžkoborci,

letos Vám přinášíme trochu jiný příběh, než na jaký jste od nás zvyklí. Bohužel o nic méně bolestný. Příběh Tomáše je velmi aktuální a velice závažný ve svém rozsahu. Dočtěte, prosím, slova jeho maminky až do konce, i když už Vás po prvních větách zamrazí.

Dne 12. 3. 2025 se Tomášovi a celé naší rodině otočil svět doslova vzhůru nohama. Syn se odpoledne vydal ven s kamarádem a v domluvený čas se nevrátil domů. Vždy, když se zdržel, nám volal, abychom neměli strach. Toho dne to bylo jiné. Po půl hodině zpoždění jsem už věděla, že je něco špatně. Vzala jsem mobilní telefon a zavolala mu. Telefon zvedla Policie ČR a oznámila nám, že se Tomáš s kamarádem rozhodl splnit internetovou výzvu. Tomáš vylezl na sloup vysokého napětí a spadl. V tu chvíli byl v kritickém stavu letecky transportován do FN Motol. Jeho stav byl velmi vážný. 

S manželem jsme odvezli mladšího syna k prarodičům a jeli jsme do Prahy. Na oddělení ARO pro nás měli velmi špatné zprávy. Tomáš následkem pádu z patnácti metrů utrpěl velmi vážná poranění mozku, zlomeninu lebeční klenby a lebeční spodiny, zlomeniny jiných kostí a obličeje, poškození očního nervu a mnohá další poranění. Ihned po přijetí byl operován. Byly mu odstraněny čelní lebeční kosti, zrekonstruovány obličejové kosti a sešroubovány tříštivé zlomeniny spodní čelisti, byl připojen na plicní ventilaci. Tomáš byl v hlubokém spánku a lékaři nás připravovali na to, že nikdo neví, kdy se probere, a pokud ano, tak jak na tom bude.

Obden jsme za synem jezdili, více jsme pro něj udělat nemohli. Plně jsme věřili lékařům, že pro syna dělají vše, co je v jejich silách. Ano, syn měl opravdu prvotřídní péčí. Postupně synovi zavedli tracheostomii a následně i PEG do žaludku pro výživu. V průběhu prvních třech týdnů byl stav téměř neměnný a občas se přidávaly komplikace. Tomáš to nevzdával a navzdory všem poraněním bojoval a chtěl žít. Po třech týdnech se probral, jeho stav byl ale stále velmi vážný. Lékaři nám sdělili, že Tomáš nejspíš nikdy nebude mluvit, chodit, jíst a nejspíš bude plně ležící, odkázaný na pomoc druhých. S tímto jsme se nechtěli smířit a slíbili jsme Tomášovi, že pro něj uděláme vše, co bude v našich silách, a společně to zvládneme.

Po měsíci na oddělení ARO byl Tomáš předán na oddělení dětské JIP ve FN Motol, kde lékaři pokračovali v jeho náročné a nepřetržité péči. Od konce dubna jsem byla se synem v nemocnici a postupně jsem se učila, jak se o něj starat. Bylo to velmi náročné období, neboť jsme se jako rodina rozdělili. Já jsem byla s Tomášem v Motole a manžel s mladším synem doma. V tu dobu jsme ještě netušili, že toto odloučení bude hodně dlouhé.

Tomášův stav se postupně stabilizoval, ale stále byl ve vážném stavu. Od května jsme byli po dohodě s lékaři převezeni do nemocnice v Hořovicích na oddělení DIOP. Měli jsme zde vlastní pokoj, který jsme si mohli zařídit a vyzdobit dle svého, což mělo velký vliv na jeho psychiku. Měl kolem sebe věci, které znal. Kromě výborné fyzioterapie, která navazovala na péči z FN Motol, měl Tomáš hipoterapii, canisterapii, aromaterapii a navštěvovala ho speciální pedagožka. V červenci při kontrole ve FN Motol musel být Tomášovi zaveden VP shunt.

S oddělením DIOP v Hořovicích jsme se rozloučili koncem září, kdy jsme se vrátili do Motola a kde Tomáš podstoupil operaci – byly mu vloženy kosterní implantáty (náhrada za jeho lebeční kosti, po úraze byly roztříštěny). Po operaci nastaly komplikace a Tomáš musel dostávat krevní transfuze. Po zlepšení stavu byla Tomášovi vyjmuta tracheostomie, neboť dokázal dýchat plně sám. Koncem října jsme byli přijati na lůžkové rehabilitační oddělení k intenzivním rehabilitacím. Kromě fyzioterapie měl Tomáš logopedii, ergoterapii a elektroléčbu. Pobyt mu prospěl a začal dělat malé krůčky. Před Vánoci jsme se po hodně dlouhé době odloučení od rodiny vrátili domů. Vánoční svátky jsme strávili společně doma. Začátkem ledna jsme na 6 týdnů nastoupili do Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé v Košumberku. Tomáš tu měl velmi intenzivní pobyt, který ho neskutečně posunul dopředu. 

Nyní se Tomáš navzdory nepřiznivým prognózám sám posadí, s dopomocí se postaví, s oblékáním mu pomáhám. Samostatně se nají a napije, ovládá i obličejové svaly – usměje se, zamračí se. Pomalu začíná mluvit. Bohužel vlivem úrazu došlo i k těžkému poškození kognitivních funkcí, ale věříme, že usilovným tréninkem se i tato oblast bude zlepšovat. 

Tomáš nadále navštěvuje rehabilitace, logopedii i ergoterapii. V letošním roce nás čeká pobyt na lůžkovém oddělení rehabilitací ve FN Motol i pobyt v Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé v Košumberku. 

Finanční prostředky bychom rádi využili na rehabilitace, logopedii, ergoterapie, na pobyty v odborných léčebnách či lázních, na nákup pomůcek či dopravu k lékařům specialistům.

Děkujeme z celého srdce všem, kteří nám pomáhají v těchto těžkých chvílích. Velmi si toho vážíme.

Internetové výzvy nestojí za obdiv od kamarádů, laiky či komentáře na sociálních sítích. Jedno jediné špatné rozhodnutí ve vteřině změní nejen Váš život, ale i život celé rodiny. Rádi bychom, aby si teenageři uvědomili, že život a zdraví je to nejdůležitější, co máme.